Památník - Budovaný Nový hrad (Novum castrum) Vítek z Prčice

Na památku zakladatele nejmocnějšího šlechtického rodu v Čechách

Vítek z Prčice - Na památku rodu Vítkovců, národa Čechů a zemí koruny české

,, KDO CHCE HRDÝM ČECHEM BÝTI, MĚL BY K VÍTKOVI DO PRČICE JÍTI. “

Království růže

Český stát patřil ve středověké Evropě mezi nejsilnější státní útvary. Kromě Čech a Moravy k němu průběžně patřily i rozsáhlé oblasti dnešního Německa, Polska, Rakouska, Maďarska. Jeho moc sahala od Jadranu až k Baltu. Synové a dcery z rodu českých knížat a králů byli jedněmi z nejžádanějších v evropské sňatkové politice. Čeština se za některých panovníků stala úřední řečí, jazykem literárním, jazykem vzdělanosti, vyšší kultury a diplomacie nejen v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v Lužici, ale také v Německu, Uhrách, v Polsku a dokonce v Litvě, na Bílé Rusi a Ukrajině.

Od 12. do 17. století stáli po boku českých králů jako první rod v zemi mocní Vítkovci, páni erbu růže, kteří tak ovlivňovali chod celého státu.

Zakladatel rodu byl Vítek I. z Prčice

Patrně první zmínka o jeho rodu je v Dalimilově kronice, která připomíná bitvu svedenou roku 1109 knížetem Vladislavem s míšeňskými Srby:

?Ot tohoto bogie rozie nahoru pogide,
len mie mluwity, kako ten rod sslechetny vznyde?.

Za doby císaře Karla IV. se Vítkovci podílejí na budování českého království. Jejich obnovenou loajalitu a státotvornost popsala po bitvě u Kresčaku pozdější staročeská píseň:

,, Tu črvená róže ktvieše,
majíc rubínovo stkvěnie.
Jádro jejie podle chtěnie
z arabského zlata stkvieše
...ta róže tak osvetla
jakž při lvu vždy věrně kvetla.?

Když roku 1611 Petrem Vokem z Rožmberka vymřela poslední (a z hlavních větví nejsilnější) větev Vítkových potomků, jako by se začal naplňovat smutný osud českého národa, jak ho verši předpověděl při Petrově pohřbu Šimon Lomnický z Budče:

,, po odjití té přeslavné růže, že se bude díti, čím dál vždycky hůře??

Kazatel pak na znamení vymření rodu přelomil dřevěnou tabulku s namalovanou červenou růží a shodil ji z kazatelny.

„Ó, nebohá česká země, jak se tobě povede?“ Taková byla poslední slova posledního z Rožmberků Petra Voka podle svědectví Matěje Cyra, který stál u Vokova smrtelného lože.

Jako by oba tušili, k čemu v Čechách dojde po Bílé hoře…

Vedeni láskou a hrdostí k české zemi a její historii, ale i lítostí nad pobělohorským traumatem národa, chceme ukázat na rod pánů erbu růže původem z Prčice, který si zaslouží nejvyšší místo v českých dějinách. Chceme ukázat naší i zahraniční veřejnosti, jak žili potomci Vítka I. z Prčice, jejich zásahy do našich i evropských dějin, předvést i v replikách, jak to zde v jejich době vypadalo. Vyzdvihnout, že byli pravými Čechy hrdými na svůj rod a na svou zem. Proto zde, vzdušnou čarou zhruba 600 m od jádra bývalého hradiště Vítka I. z Prčice, chceme vytvořit Nový hrad (Novum castrum) a uctít tak památku našeho nejslavnějšího šlechtického rodu.

Poděkování příznivcům

Chceme poděkovat Vám všem, kteří nám po léta pomáháte, přispíváte, pracujete zde nebo za nějakou poskytnutou službu utrácíte svou hotovost. Bez Vás všech bychom Vítka I. z Prčice a jeho výjimečný rod z „prachu zapomnění“ (Palacký) do povědomí veřejnosti sami vrátit nedokázali.

Petr Kroužil - Vítek z Prčice starší z rodu Vršovců a kmene Keltů 1.6.2010

Název Nový hrad Vítek z Prčice jsme zvolili z několika důvodů:

• bude opravdu nový
• bude postavený na památku Vítka I. z Prčice, jeho rodu a národa Čechů
• bude stát zhruba 600 m vzdušnou čarou od jádra bývalého vítkovského hradiště 
• od výstavby posledního vítkovského hradu uplynulo více než 600 let
• Vítkovi potomci byli kdysi často pojmenováváni podle nových hradů, které postupně zakládali

Vše podstatné okolo tohoto unikátního rodu se dozvíte dle sekce prohlídky.

Vítkovci a Vítek I. z Prčice jako zakladatel rodu jsou plně naším národním klenotem.

Čechové, buďte pyšní na svoji zem, která se jmenuje Čechy (Bohemia) a milujte ji. Jedny jsou Čechy, jeden je Vítek z Prčice, jeden je papež v Římě. Každý hrdý Čech a obyvatel bývalých zemí Koruny české by měl navštívit Vítka z Prčice, kde se Čech stává Čechem.

FOTOGALERIE