Muzeum a obrazy - památník rodu Vítkovců ,,druhé národní obrození.“

Kostel a palác velmože, podhradí

Zde postupně vzniká věrná kopie kostela a paláce velmože Vítka z Prčice. Do něho se už nyní soustřeďuje Muzeum Vítkovců, jeho rodu a vše okolo našeho nejslavnějšího českého šlechtického rodu, který tvořil i dějiny Evropy a kdy národ Čechů patřil na vrchol Evropy.

V Paláci věnovaného našemu nejslavnějšímu rodu je k vidění mnoho zajímavých informací z českých dějin, v nichž jako první rod po boku českých králů stáli potomci Vítka I. z Prčice. Máte možnost vidět, jak začínal, pokračoval a vymřel náš nejslavnější český šlechtický rod. Modely hradiště Vítka z Prčice s osadou řemeslníků, dokumenty, rodokmen, souhrn obrazů potomků Vítka z Prčice včetně slavného obrazu Dělení růží před Krumlovem a Prčicí, pečetě, vykopávky a mnoho dalších zajímavostí.

Samostatnou prohlídkou jsou nádherné vznikající originály obrazů skutečných příběhů ze života mocných Vítkovců a s nimi spojeného významného českého království.

Dalším klenotem je zde jedinečný obraz II. české královny 12. století a i královny Vítka z Prčice Judity Durynské a Mapa Zemí koruny české.

Tajemné zajímavosti muzea a hradu-příběhy a poklady:
Prohlédni si rodokmen, který je plný nespočtu příběhů, co člověk to osobnost, a pohlédni jim do očí. Vzpomeň si na jejich hroby, kde odpočívají, nejvíce v klášteře ve Vyšším Brodě, ale také svatého Víta v Českém Krumlově, Augustiánském klášteře v Třeboni a dalších místech. Potomci Vítka z Prčice Tě na každém kroku ze všech stran bedlivě sledují, zda konáš dobro v prospěch jejich rodu. Vyvolávají úctu, že musí člověk pokorně sklonit hlavu před celým slavným rodem, z kterého pocházeli, a tím do nás předávají tajemnou sílu svých předků. Ale vyzařuje z jejich očí i vděk a podpora, a tím člověka nutí ještě více proslavovat jejich výjimečný rod a s tím spojené z dobou Vítkovců celé mocné České království.
Perchta opravdová a jedinečná bílá paní, která nás všechny okolo svého rodu chrání.
Rakev Petra Voka má obdobu pouze u Karla IV., Rudolfa II. a Přemysla Otakara II. Ta honosnost a skvost, ta nádhera, tvar, zdobení a další.
Prsten Kateřiny z Ludanic po smrti spadl z prstu a dokutálel se k tělu Petra Voka z Rožmberka. Jako když i po smrti chtěla mu být co nejblíže.
Uložení v hrobce (nesedí a za staletí zeminou vršené patra).

Pečeť Vítka z Prčice je nejcennější a podle významu rodů i nejstarší šlechtickou pečetí ve střední Evropě. Tato pečeť je doložena roku 1220, kdy Vítek III. mladší, syn Vítka I. z Prčice, zakladatel Rožmberské větve, prodal ves Kojetín Milevskému klášteru a na smlouvě je uváděn s predikátem DE PERCHYC. Na této pečeti je napsáno latinsky s českou mutací Witko de Plankenberk. Na štítě a praporci je velice dobře znát erb Vítkovců,  pětilistá růže.

Vítek III. mladší tuto pečeť pravděpodobně používal pro rakouské a bavorské území. Pro české země používal asi původní pečeť po svém otci, která zřejmě vypadala obdobně (měla románský štít), pouze nápis nejspíš zněl WITKO DE PURSCHITZ. Tato pečeť se nedochovala. Růže ve štítech jsou tvarem věrně podobné kamenné (jedné z nejstarších), která byla vytesaná okolo roku 1290 v klášteře ve Vyšším Brodě.

Otevírací doba

Pondělí - neděle: 10:00 - 16:00 hodin

Prohlídku Paláce je nutno objednat dle sekce prohlídky - vždy s průvodcem.
Zákaz focení, natáčení a dotýkání se vystavených cenností. Možnost fota na památku.

Vítkovci - páni erbu růže

Po celé své dějiny měli Vítkovci svým postavením a mocí rozhodující vliv na dění ve státě, ale často i Evropě. Bývali významnou oporou českých panovníků, ale také často nepříjemným panovníkovým odpůrcem. V 2. polovině 13. století přebírají primát mezi českou šlechtou, který si s výjimkami udrželi až do začátku 17. století, kdy po meči vymřeli hlavní zbylé dvě rodové větve, a to Hradecká a Rožmberská.

Od všech ostatních rodů se odlišovali samostatnou českou a zahraniční politikou, která jim ve spojení s ohromným nemovitým vlastnictvím v Čechách a v zahraničí umožnila vytvoření výrazně nezávislého knížectví (stát ve státě). Dále byli na rozdíl od jiných spojeni pevnou rodovou solidaritou pod znakem růže různých barev (k hlavním větvím se ještě hlásily vedlejší větve) - geniální krok jejich zakladatele. Ze svého postavení nehodlali slevit, a tak se po celou svou historii nacházejí v okolí panovníka, který jejich moc respektuje, někdy však stojí stranou nebo přímo proti němu.

Vítkovci se významně podíleli na utváření našeho státu

Snad nejostřejší konflikty s panovníkem byly, když se postavili proti Přemyslu Otakarovi II., až to skončilo nešťastnou bitvou na Moravském poli. Tato bitva se stala stejně jako pozdější na Bílé hoře traumatem českých dějin a předělem evropských. Později se Vítkovci znovu postavili králi a to Václavu II., a ještě později dokonce na svých hradech věznili Václava IV. Ve své době neslýchaná drzost, kdy Vítkovci předváděli znovu svoji sílu.

Pokud se však panovník choval k Vítkovcům realisticky, tak se stávali pravým českým státotvorným rodem. Od začátku svých dějin kolonizovali a zvelebovali nejen českou, ale i rakouskou a bavorskou zemi. Za mladičkého Václava II., po smrti jeho otce Přemysla Otakara II., vládli pomocí úřadů celé zemi a navrátili jí její velmocenské postavení v Evropě. Za Karla IV. mu pomáhají, aby se z milovaných českých zemí stal kvetoucí ostrov v tehdejší Evropě.

Boje o Rožmberské dědictví v 16. století pravděpodobně ovlivnilo rozhodnutí rodu, že se hlavně s Hradeckou větví postavili za Habsburky, kteří tak byli roku 1526 zvoleni na český trůn.

Královské sňatky

Středověk se vyznačoval přísně daným společenským postavením. Král se nabytého majetku někdy výjimečně vzdal (na příklad odúmrť), u Vítkovců to však činil často, aby si je pojistil jako spojence. Stejně tak se dělo i při uzavírání manželství. Vzít si ženu s královskou krví mohl jen muž se stejně vznešenou krví. Vítkovci však tuto výjimku měli. Závišť z Falkenštejna (Krumlovská větev) se oženil s vdovou po Přemyslovi Otakarovi II. Kunhutou Haličskou a po její smrti se oženil s Alžbětou Uherskou, sestrou uherského krále. Smil z Nových Hradů (Landštejnská větev) měl za manželku Kunhutu z Kueringu, vnučku Přemysla Otakara II., a Petr I. z Rožmberka (Rožmberská větev) měl za manželku Violu Těšínskou, vdovu po Václavovi III.

Vítkovci byli opravdu výjimečným rodem, který svým majetkem, postavením a bohatstvím několikrát i převyšoval vládnoucí Přemyslovce, Lucemburky, Jagellonce nebo Habsburky.

Zde je uveden velice stručný výtah z historie tohoto jedinečného rodu. Vše ostatní, co se nám podařilo a jěště podaří nashromáždit, je překvapením do budoucna.

Připomínka mocného rodu

Pět století dlouhý příběh Vítkovců by mohl končit pohádkou: ,,a kdyby nevymřeli…“. Stopy tohoto výjimečného rodu jsou tu však naštěstí všude kolem nás, jen je potřeba více o nich vědět, a proto na památku rodu erbu růže vše zde připravujeme, neboť si to tento rod i jeho kolébka opravdu zaslouží.

Vítkovci a Vítek I. z Prčice jako zakladatel rodu jsou plně naším národním klenotem. Zajímavé informace pro návštěvníky o zakladateli a pánech erbu růže, zvanými Vítkovci, se mohou dozvědět dle sekce prohlídky.

FOTOGALERIE