Vítkovci – páni erbu růže

Vítkovci - páni erbu růžePo celé své dějiny měli Vítkovci svým postavením a mocí rozhodující vliv na dění ve státě, ale často i Evropě. Bývali významnou oporou českých panovníků, ale také často nepříjemným panovníkovým odpůrcem. V 2. polovině 13. století přebírají primát mezi českou šlechtou, který si s výjimkami udrželi až do začátku 17.století, kdy po meči vymřeli hlavní zbylé dvě rodové větve, a to Hradecká a Rožmberská.

Od všech ostatních rodů se odlišovali samostatnou českou a zahraniční politikou, která jim ve spojení s ohromným nemovitým vlastnictvím v Čechách a v zahraničí umožnila vytvoření výrazně nezávislého knížectví (stát ve státě). Dále byli na rozdíl od jiných spojeni pevnou rodovou solidaritou pod znakem růže různých barev (k hlavním větvím se ještě hlásily vedlejší větve)- geniální krok jejich zakladatele. Ze svého postavení nehodlali slevit a tak se po celou svou historii nacházejí v okolí panovníka, který jejich moc respektuje, někdy však stojí stranou nebo přímo proti němu.

Vítkovci se významně podíleli na utváření našeho státu

Snad nejostřejší konflikty s panovníkem byly, když se postavili proti Přemyslu Otakarovi II. až to skončilo nešťastnou bitvou na Moravském poli. Tato bitva se stala stejně jako pozdější na Bílé Hoře traumatem českých dějin a předělem Evropských. Později se Vítkovci znovu postavili králi a to Václavu II. a ještě později dokonce na svých hradech věznili Václava IV. Ve své době neslýchaná drzost, kdy Vítkovci předváděli znovu svoji sílu.

Vítkovci - páni erbu růžePokud se však panovník choval k Vítkovcům realisticky, tak se stávali pravým českým státotvorným rodem. Od začátku svých dějin kolonizovali a zvelebovali nejen českou, ale i rakouskou a bavorskou zemi. Za mladičkého Václava II., po smrti jeho otce Přemysla Otakara II., vládli pomocí úřadů celé zemi a navrátili jí její velmocenské postavení v Evropě. Za Karla IV. mu pomáhají, aby se z milovaných českých zemí stal kvetoucí ostrov v tehdejší Evropě.

Boje o Rožmberské dědictví v 16.století pravděpodobně ovlivnilo rozhodnutí rodu, že se hlavně s Hradeckou větví postavili za Habsburky, kteří tak byli roku 1526 zvoleni na český trůn.

Královské sňatky

Středověk se vyznačoval přísně daným společenským postavením. Král se nabytého majetku někdy výjimečně vzdal (na příklad odúmrť), u Vítkovců to však činil často, aby si je pojistil jako spojence. Stejně tak se dělo i při uzavírání manželství. Vzít si ženu s královskou krví, mohl jen muž se stejně vznešenou krví. Vítkovci však tuto výjimku měli. Závišť z Falkenštejna (Krumlovská větev)se oženil s vdovou po Přemyslovi Otakarovi II.Kunhutou Haličskou a po její smrti se oženil s Alžbětou Uherskou, sestrou uherského krále. Smil z Nových Hradů (Landštejnská větev) měl za manželku Kunhutu z Kueringu, vnučku Přemysla Otakara II. a Petr I. z Rožmberka (Rožmberská větev) měl za manželku Violu Těšínskou, vdovu po Václavovi III.

Vítkovci - páni erbu růžeVítkovci byli opravdu výjimečným rodem, který svým majetkem, postavením a bohatstvím několikrát i převyšoval vládnoucí Přemyslovce, Lucemburky, Jagellonce nebo Habsburky.

Zde je uveden velice stručný výtah z historie tohoto jedinečného rodu. Vše ostatní co se nám podařilo a jěště podaří nashromáždit je překvapením do budoucna.

Připomínka mocného rodu

Pět století dlouhý příběh Vítkovců by mohl končit pohádkou: ,,a kdyby nevymřeli…“. Stopy tohoto výjimečného rodu jsou tu však naštěstí všude kolem nás, jen je potřeba více o nich vědět a proto na památku rodu erbu růže vše zde připravujeme, neboť si to tento rod i jeho kolébka opravdu zaslouží.